Historie fotbalových bot v kostce. Víte, kdo je používal jako první?

Fotbalová obuv, nazývaná častěji slovem kopačky, je dnes nutností pro každého, kdo se fotbalu věnuje i jinde než doma na dvorku. Díky kolíkům či špuntům na podrážkách tyto boty umožňují svižný pohyb po hřišti a přesnou práci s míčem. Dnes je na trhu spousta možností. Jak to ale vypadalo před sto lety a kdy vlastně příběh kopaček začíná?

Jak se šily boty a v čem se hrál fotbal před kopačkami?

Sháníte-li dnes boty na fotbal, stačí najít vhodný internetový obchod a nabídne se vám spousta možností. Můžete klidně sehnat kopačky už za tisícovku, i když profesionálové sáhnou spíše po něčem dražším. Při výběru záleží na povrchu hřiště, frekvenci používání, nárocích na údržbu i na tom, jak bota padne na nohu. Díky tomu všemu si můžete zvolit boty, které budou přesně pro vás.

Naši předkové neznali syntetické materiály a výrobní stroje, jaké existují dnes, takže měli možností podstatně méně. Ševci dělali boty ručně, hlavně z kůže, kterou řezali a propichovali speciálními nástroji, načež je ručně sešívali. Strojová výroba je záležitostí posledních 200 let. Také novější materiály, například textil a guma, přišly až v 19. století – například liverpoolské plátěnky s gumovou podrážkou zvané plimsolls, které byly určené na pláž. Přibližně v této době se také začaly při výrobě odlišovat levé boty od pravých. Předtím si každý koupil dvě stejné a jejich tvar se nohám uzpůsobil teprve nošením.

Fotbal se v Evropě hrál hlavně v Anglii, kde jeho historie sahá až do středověku. Speciální boty k jeho hraní však začaly existovat až někdy na přelomu 19. a 20. století. Předtím vyráželi muži, převážně dělníci, na hřiště v pracovní obuvi – přece si neušpiní drahé boty do společnosti! Fotbal tedy hráli v kožených botách s kovovou špičkou. Když jeden omylem kopl druhého, pěkně to bolelo. Hráči si pro snazší hru aspoň improvizovaně upravili podrážky. Díky vtlučeným hřebům byl jejich povrch členitější, takže měl člověk při kličkování lepší odpich a méně mu to klouzalo.

První kopačky patřily králi Jindřichu VIII.!

Do doby před anglickými dělníky a jejich bagančaty historie fotbalových bot nesahá – až na jednu výjimku. Jeden historický pramen odborníci mají, a ten se týká samotného slavného krále Jindřicha VIII. Panovník je známý zoufalou touhou po synovi a zbavováním se manželek, ale byl to také velmi vzdělaný a aktivní člověk. Tato renesanční osobnost měla velký talent na jazyky a na zpěv, skládala básně i hudbu, lovila, hrála kostky, a také sportovala.

Fotbalová obuv Jindřicha VIII. se nedochovala, existuje však písemný doklad, že si je dal udělat v roce 1526 od svého ševce Cornelia Johnsona. Boty stály čtyři šilinky, to je dnes asi 3000 Kč. Byly z prémiové španělské kůže, těžší a silnější než běžná obuv, aby se s nimi dalo kopat do míče a poskytovaly ochranu. Kotníky si král nechat obzvlášť zpevnit. O hřebech nebo špuntech však v popisu řeč není.

Za vlády Jindřicha VIII. také vešel v platnost zákon, který zakazoval hrát fotbal v ulicích a na veřejnosti. Tímto zákazem se měly eliminovat potyčky – ty na takových zápasech často vznikaly.

Vývoj sériové výroby fotbalových bot

Fotbal se v Británii stal organizovaným sportem až v roce 1863, kdy vznikla Football Association. Kluby, které do ní patřily, hrály podle třinácti důležitých pravidel a k těm také patřilo, že podrážky nesmí mít hřeby nebo jiné výčnělky. Zakázalo se i gutta-percha – to byl latex, kterým si někteří potahovali podrážky pro zpevnění. Z velké části však šlo o snížení rizika zranění spoluhráčů.

Na konci 19. století vznikl nápad připevnit na podrážky pouze krátké a celkem oblé špunty. Po revizi pravidel se taková podoba podrážek ujala. Na trhu se také vyskytly boty celkově více uzpůsobené účelům fotbalu či jiných sportů. Byly také z kůže, ale se zpevněnými kotníky a měly pohodlnější tvar na běhání. Kopačky však zůstávaly velmi jednoduché až do 40. let minulého století. Teprve tehdy se začaly objevovat firmy, jež se na sportovní obuv specializovaly.

Rozmach cestování po světě a mezinárodních sportovních utkání pomohl posunout účel kopaček od ochrany bot k lehkosti, rychlosti a přesnosti. Používají se nové materiály, pracuje se i s tvarem bot a špuntů na nich. O vývoj fotbalových bot se mimo jiné hodně zasloužili i bratři Dasslerovi – předtím, než se rozhádali a založili si každý svůj podnik. Potom vznikly jejich značky Puma a Adidas a začaly se předhánět. Puma má na kontě například první kopačky končící pod kotníkem (raná 60. léta), Adidas zase vynález vyměnitelných špuntů. Tyto značky stále patří k velikánům na trhu, ale možností už je dnes opravdu mnoho.