×
oBěhání.cz

Jak začít běhat s nadváhou? Kila navíc nevadí, vadí mizerná kondice, říká nutriční terapeutka a sportovkyně Pavla Janovská

Pavla Janovská

Nutriční terapeutka Pavla Janovská radí lidem s výživou a pohybem. Sama si prošla obdobím, kdy měla nadváhu a nebyla v kondici. To ji přimělo k tomu, aby se sebou začala něco dělat. Vystudovala nutriční terapii, začala běhat, účastnit se závodů a zdolávat vrcholy. Pokud hledáte inspiraci, jak změnit svůj život, zhubnout a být zdraví, přečtěte si náš rozhovor. Všechno jde, když se chce!

Pokud člověk není ke sportování veden už od dětství, je někdy obtížné se sportem vůbec začít a k něčemu se odhodlat. Jak tomu bylo u vás?

Začala jsem s turistikou, a to ve svých 30 letech. Nyní mám 44 let. Byl to takový únik od starostí a dětí – někam. A nápad přišel z ničeho nic. Šla jsem na Lysou horu. Trvalo mi to asi celé 3 hodiny, dokonce jsem bloudila, než jsem se tam vyškrábala a zničená jsem byla další 3 dny. Dnes mi trvá vyjít na Lysou Horu 50 minut.

Na vrcholu jsem pochopila, že ten pocit výšlapu a dosáhnutí vrcholu chci zažívat vícekrát. Panoramata, co se nabízela, byla víc než úchvatná a já začala vnímat, že kdykoliv tam jdu, je hora jiná. S východem slunce, se západem, v létě či v zimě. Pokaždé jsem se ráda kochala výhledy. Nakonec i ten pocit doma po výšlapu byl skvělý. O to se postaraly endorfiny. Bonusem navíc byla snižující se hmotnost a nárůst svalů, které dávaly vyniknout mým tělesným křivkám.

Rozhovor s nutriční terapeutkou Pavlou Janovskou. Už 10 leté děti mají cévy obalené tukem

Netajíte se tím, že jste před patnácti lety měla nadváhu. Jak začít se sportem a s běháním, když má člověk nějaká kila navíc? Rozhodně to není snadné…

Nadváha nevadí, vadí mizerná kondice. Dnes se i na startovní čáru postaví lidé s nadváhou, obezitou a v závodě vám ukážou záda. Jsou ve formě. To je zásadní rozdíl. Nadváha mi nikdy nevadila. Změnila jsem stravu a přidala „pravidelný“ pohyb a šlo to samo. Váha klesla a časy se začaly zkracovat. Pak jsem založila skupinu „Lysá na čas“ a všichni jsme se honili na vrchol s touhou zvládnout to pod 50 minut. Měli jsme jasně danou trasu – samozřejmě tu nejkratší a nejprudší. No a podařilo se mi to asi 2x. Když jsem si později myslela, že to mám v kapse a posunu se zase s časem dolů, přišlo na vrcholu zklamání.

Nyní vím, že limity má každý dané a nelze je pořád posouvat směrem dolů. Teď se zase naopak snažím cestu na vrchol prokličkovat všemi směry, abych zůstávala v aerobní tepové frekvenci a výšlapy si daleko víc užívám. Ráda i fotím, takže čas už není můj nepřítel.

Pavla Janovská

Pokud chce někdo začít běhat nebo sportovat, myslíte že vhodnou motivací může být i nákup sportovního oblečení? Pomůže třeba i pravidelnost nebo nějaký rituál?

Co se týče sportovní výbavy, doporučuji nešetřit. Mám pár opravdu cenných kousků. Nebyly nejlevnější, ale mám je již 5 let. Režim a pravidelnost nemám. Když je čas – jdu. Moc neběhám. Chodím. Ale do kopce. To mě baví nejvíc. Běhám jen v zimě z kopce dolů, a to v bezpečném terénu, kde nemám strach. Na kopci jsem si jednou při seběhu v kamení způsobila vymknutí kotníku a dodnes při velké námaze cítím bolest. Proto seběhy podnikám již s respektem.

Chodíte raději sama, anebo ve skupině? Co hudba v uších či pejsek?

Mám ráda, když nerušeně nasávám okolní atmosféru. Hudba mě ruší, zkoušela jsem to. Když jdu sama, vyčistím si mozek, uspořádám myšlenky a mám pocit, že když se vrátím, mám vyřešeno. Čas si už neměřím, to mám za sebou, nyní spíš chci našlapat kilometry. Když ujdu 13 km, jsem spokojená. Chodím často se psem. Je to nejlepší společník na hory. Také ráda chodím v páru. Cesta uteče jako nic a s přáteli se zasmějeme tak, že mě po výšlapech bolí sanice od smíchu.

Poslední 3 roky také hraji Vrcholovku, kde si zapisuji výstupy a trochu mě to hecuje k chození. Kdo je soutěživý, jistě chápe.

Pavla Janovská

Kolikrát jste se účastnila závodu Beskydská sedmička a jak jste se na tuto náročnou akci připravovala?

Závodu B7 jsem se účastnila 2x a jeden z nich byl opravdu za šíleného extrému – celý závod propršelo. Nebyl to jen takový deštík, byl to slušný liják. Nechápu doteď, že jsem to vůbec došla. Na to, že se chodí hned první týden v září, byla i docela velká zima. Můj trénink byl slabý, vždy jsem spoléhala na hlavu a stravu. Důležité je mít i parťáka, co vás podrží.

Jako nutriční terapeutka jsem se už týden před závodem soustředila na to, co jím. Maso vyměnila za jablečný jahelník, který jsem střídala s těstovinou či zapékaným rýžovým nákypem s ovocem. Má jídla byla hodně sacharidová (pozor – ne cukr!). Jedla jsem pouze obiloviny, kaše a ovoce. Maso jsem měla maximálně 2x za týden. 3 dny před závodem jsem již nesportovala a odpočívala. Na první závod jsem si připravila i svačinky a nakonec zjistila, že jsou úplně zbytečné, a to díky občerstvovačkám, které naprosto dostačují (hlavně ta se škvarky a Vysočinou na Pustevnách).

Pustevny v Beskydech. Jakou mají historii a proč bychom je měli navštívit?

Co si myslím, že mi pomohlo se úplně nezničit, byla suplementace BCAA. Před závodem – v průběhu i po něm, jsem pár tabletek zobla. Po závodě jsem do sebe nalila asi 1 kg tvarohu v podobách koktejlů a jídelníček víc postavila na lehce stravitelných bílkovinách. Už i v den, kdy závod skončil, jsem díky rychlé regeneraci vyjela večer na kole.

Proč sportovci potřebují proteiny, nebo proč se to říká?

Ono se to „říká“ oprávněně. Každou sportovní aktivitou dochází k poškození našich svalových vláken – také s ohledem na intenzitu zátěže. Čím víc se zničíme, tím víc to potom bolí. A kondici získáváme nejen tím, že své aktivity opakujeme a zatěžujeme tělo víc a víc, ale i správnou regenerací. Bílkoviny je nutné dodávat po výkonu. Zde sehrávají obrovskou roli k opravám. Regenerace je jednoduše řečeno oprava. Neměli bychom nikdy podceňovat regenerační fázi po sportu – dostatek bílkovin a dostatek odpočinku.

Aminokyseliny pro sportovce a proč to s nimi nepřehánět

A co závod 24 hodin na Lysé Hoře?

Závod LH24 jsem absolvovala celkem 3x a vždy ve štafetě s Pavlem Šubertem. Zimní závody zavánějí zimou a kdo by chtěl 24 hodin mrznout na trase, která se chodí pořád dokola? Moc takových asi nebude. Ale přesto jsem tyto závody měla ráda, protože sbíhat ve sněhu mě bavilo. Jeden ročník jsme s parťákem dali 10 kol, druhý 11 kol, třetí 12 kol. Konkurence byla vždy veliká a já nikdy moc netrénovala. A přece jen jsme se jednou umístili na 5. místě v kategorii. A to mě utvrdilo v tom, že pokud člověk chce a sem tam něco pro sebe dělá, zvládne i tento extrémní zimní závod.

Ještě jsem 3x absolvovala závod 24 hodin online na Olešné. Vždy ve štafetě. Z těchto závodů mám 1 x stříbro ve sportech. Tyto závody byly pro mě takovou party s holkami. Jeden rozdíl byl. A to ten, že jsme měly brusle a co 90 minut jsme udělaly 2 kola. Takže vše není zase tak strašné, jak to vypadá. Chce to zkrátka strategii.

 

A co v zimě, lyžujete nebo běžkujete?

Skialpy jsem si pořídila před třemi lety a hned z nich byla nadšená. Nejsem úplně zdatný lyžař a kličkovat mezi stromy nikdy nebudu, to mám smrt v očích, ovšem po přehledné cestě sjedu bez problému do údolí. Líbí se mi ta provázanost s přírodou. Jdu si lesem, bez lidí, přede mnou se line jen stopa od lyží. Klid. Jelikož bydlím hned pod Lysou, je i ta cílem mých výšlapů a o víkendech je opravdu na kopci moře lidí. Nevadí mi, že tam tolik lidí chodí, mám radost, že se turismus takto rozmohl a mají to zkrátka jako já – milují tento kopec. Vždy tvrdím, že dobří lidé se vlezou kamkoliv. Ovšem na turistických chodnících už se to mnohdy mačká a tlačí, proto i ty lyže. Tam jsem sama se sebou a to mi vyhovuje.

Pavla Janovská

Pavla Janovská, DiS (*1976)

  • vystudovala obor nutriční terapie na VOŠ zdravotní v Ostravě a v Brně
  • věnuje se výživovému poradenství, zdravému životnímu stylu a sportu
  • v roce 2020 vydala v nakladatelství Dona knihu Zhubněte jídlem a svou váhu si udržte napořád



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..