2 fotky 
Fotografie koupajících se lidí v zamrzlých jezerech, řekách či domácích bazénech zásobují sociální sítě více než kdy jindy. Z koupání v zimě se stal jakýsi moderní trend, který vlastně není jen módní, ale také velice zdravý. Ovšem k tomu, abychom si mohli dovolit ponořit se do ledové vody v zimě je zapotřebí nějaká příprava a postupné otužování, jinak takový výstřelek či “frajeřinu” před přáteli můžeme také pěkně odležet s horečkou v posteli. Jak na koupání v zimě? Poradí i Jitka Kinská, která kouzlu zimního koupání zcela propadla a chodí se koupat denně a bez plavek!
Otužování patří k základní výbavě sportovce
O tom, že je otužování zdravé, není pochyb. Doporučuje se už stovky let. Lidé totiž zjistili, že otužilý a fyzicky zdatný člověk není tolik choulostivý a jen tak snadno neonemocní. Otužování posiluje imunitní systém, rozproudí vám krev v žilách a dodá vám energii. Člověka chladná voda dokonale osvěží a probere, proto je také schopen vyššího výkonu, a to jak po fyzické, tak i té duševní stránce. Otužování vlastně patří k základům v péči o lidské tělo a snahy o dosažení kondice, proto se stává nepostradatelným také u sportovců a běžců.
Otužování ale není vhodné pro každého. Starší lidé, nemocní lidé nebo velmi malé děti nemusí ledovou vodu snášet dobře. Problém nastává v případě velké náchylnosti k prochladnutí nebo při revmatismu. Zimní plavání se nedoporučuje lidem, kteří mají nemocné srdce. Vždy platí, že otužovat je třeba začít postupně, tělo by totiž mohlo utrpět pořádný šok, nebo byste mohli dostat svalové křeče, obzvláště při zimním plavání. Proto nikdy nechoďte v zimě plavat bez řádného doprovodu, ani pokud jste již vyhlášený sportovec a otužilec. Nikdy totiž nevíte, co se může stát.
Wim Hof je další level Kneippa a Priessnitze
Už takové kapacity jakými byli pánové Sebastian Kneipp (1821 – 1897) nebo Vincenz Priessnitz (1799 – 1851) doporučovali léčbu vodou a omývání těla ve studené vodě, studené obklady nebo bosou chůzi v potoce či ranní rose. Pak je tu ještě další, dnes velmi populární pán, a tím je Wim Hof (*1959). Tento nizozemský adrenalinový sportovec proslul svou velkou odolností vůči extrémnímu chladu a je také držitelem několik rekordů. Říká se mu také The Iceman, tedy ledový muž.
Wim Hof položil základ tzv. Wim Hofovy metody, která nás učí postupnému otužování a zvyšování odolnosti vůči chladu a ledu pomocí dechového cvičení, meditací a dalších praktických návodů, jež Wim Hof doporučuje. Pro zajímavost si určitě můžete přečíst knihu Scotta Carneye Co tě nezabije, která pojednává o extrémech, které mohou obohatit náš život – a pokud nás nezabijí, tak nás zcela jistě posílí.
Wim Hof a rekordy
Wim Hof dosáhl 26 světových rekordů. V roce 2007 zaběhl půlmaraton bosky ve sněhu a ledu s časem 2 hodiny, 16 minut a 34 vteřin ve finském městě Oulu. Dostal se tak do Guinessovy knihy rekordů. V roce 2004 dosáhl rekordu při přímém styku těla s ledem po dobu 1 hodiny a 8 minut, o rok později ho však o minutu překonal Gilberto da Silva Cruz. V ledové koupeli Wim Hof vydržel 1 hodinu, 53 minut a 12 sekund, což je opravdu obdivuhodné. Pokud ho chcete následovat, můžete se začít snažit, ale hlavně postupně!
Jak se začít otužovat?
Pokud se chcete začít otužovat, doporučují se následující postupy. Nejprve je třeba začít otužovat končetiny, které nebývají tolik náchylné jako střed těla. První pokusy spočívají v omývání rukou pod chladným proudem vody a namáčení chodidel až po kotníky v lavoru s velmi chladnou vodou, do které si také můžete přidat led. Postupně můžete posouvat dobu výdrže, proto je vhodné mít po ruce i stopky. Začít můžete jen jednou nohou, poté nohy prostřídat, nebo si sednout a ponořit obě chodidla zároveň. Tolerance by se měla postupně zvyšovat a pokud máte třeba malou dětskou vaničku, můžete si nohy namáčet později až po lýtka.
Zároveň je vhodné při běžném sprchování zařadit jednu chladnější sprchu na závěr, jejíž teplotu můžete při opakovaných pokusech postupně snižovat. Dá se také omývat celé tělo žínkou namočenou ve studené vodě, hrudník vždy namáčíme nejpozději, je to nejcitlivější oblast. Pokud se vám to bude po nějakou dobu dařit, můžete se také začít méně oblékat do chladného počasí venku. Zjistíte, že vám není zima a vaše tolerance vůči chladu se bude zvyšovat.
Když se dostatečně osmělíte, můžete vyzkoušet koupel v chladné řece. Nikdy však na takovou akci nechoďte sami a raději si nejprve choďte namáčet nohy, uvidíte, jak budete chlad snášet. Takzvané frajeřiny, pokud nejste dostatečně otužilí, se opravdu nevyplácí. Zkušenosti bývají takové, že i velmi zimomřiví lidé, kteří by si nikdy nemysleli, že zvládnou plavání v ledové vodě v zimě, si přijdou na své a budou se cítit jako ryba ve vodě. Po vykoupání vám venku vůbec nebude zima a bude vám velmi příjemně. Důležité však je nikdy nezůstávat v mokrém oblečení, nejlepší je provádět tyto koupele tak, jak vás pánbůh stvořil.
Plavání v zimě – zkušenost manažerky Jitky Kinské (27)
“Koupání v ledové vodě mě lákalo minimálně dva roky. Vzhledem k tomu, že mám ráda zimu, ale nechci být nabalená jako tučňák, chtěla jsem se zkusit otužovat a více podpořit svou imunitu. Řekla jsem si tedy, že do toho půjdu. Na sociální síti jsem se zeptala kdo by mě vzal s sebou, protože jsem nikdy ve vodě venku nebyla (pouze jsem se doma sprchovala studenou vodou) a k mému potěšení jsem šla hned druhý den večer,” vysvětluje Jitka.
“Určitě bych doporučila mít s sebou teplé ponožky, které se dají snadno obléci, ručník, na který si po vykoupání stoupnete. Napoprvé je opravdu dobré mít s sebou jednoduché a volné oblečení, třeba tepláky, které si rychle a snadno navléknete. Určitě se též hodí termoska s horkým čajem,” doporučuje.
Jitka mi dále vypráví, že její první ponor byl velmi osvobozující a nakopl ji k dalšímu otužování. “Neberte si s sebou nikoho, kdo vás vyhecuje a budete mít zážitky, na které nebudete chtít vzpomínat. Měli byste mít s sebou kouče a učitele, ne provokatéra. Chodit s někým je ale zásadní pravidlo,” zdůrazňuje Jitka.
Od té doby chodím denně a bez plavek
Jitka dále vypráví:
“Vzpomínám si, že když jsem stála na břehu a rozcvičovali jsme se, ptala jsem se na co mám myslet, až budu lézt do té vody. Odpověď byla: no přeci na nic! Pouze na tady a teď. A o to více to bylo ještě krásnější!
Do vody jsem šla poprvé 1. listopadu, pomalým tempem po schodech, voda měla 8°C a venku bylo 6°C. Vnímala jsem pouze své tělo, svůj dech. Žádné křivdy, vzteky. Opravdu nic. Jste pouze tady a teď. Pomalu a zhluboka dýcháte a jdete. A najednou stojíte ve vodě po ramena. Po 4 minutách jsem vylezla z vody a hned jsem dbala na to, co mi říkali kluci. Okamžitě si sundej plavky, na ručník si stoupni a rychle se začni pořádně sušit. A první co? Ponožky!
Už ve vodě cítíte, jak voda není ledová, ale ona pálí, ona hřeje, v těle máte milióny jehliček.
O to více vás začne pálit tělo, když z vody vylezete. Pálí, ale pomalu už tuhne. Tím, jak se svaly smršťují a asi ani neví, co mají v tu chvíli dělat. O to rychleji je třeba se oblékat, dokud se člověk nezačne třást. Stačí se rychle obléct, udělat třeba pár dřepů a hotovo. Pak si vychutnejte šálek horkého čaje nebo kávy na břehu s krásným, hřejivým pocitem.
Od té doby chodím denně. Koupu se už bez plavek, je to rychlejší při oblékání se.”
Když jsem vylézala z bazénu, přimrzala jsem ke schůdkům
Jitka se chodí koupat i mezi schůzkami v práci. “Voda už pro mě ledová není a vždy se do ní těším. Když mrzne, jdete do vody s potěšením, protože je teplejší než vzduch. Když jsem třeba v mínus 7 °C vylézala ze zamrzlého bazénu, přimrzala jsem ke schůdkům, což mi přišlo dost vtipné…,” směje se.
“Co se týče pozitivních vlastnosti koupání se v ledové vodě, jsem nejšťastnější za to, že mé tělo lépe snáší chlad. Konečně už nechodím jako tučňák. A nemám tak suchou pokožku!”
Tak co, zkusíte to taky?
