×
Oběhání.cz

Trénink na půlmaraton pomohl ženě se vypořádat se vzácným onemocněním svalů

Trénink na půlmaraton
ilustrační foto

Schopnost pohybovat se je něčím, co podvědomě bereme jako samozřejmost. Stejně tak to cítila i 32letá běžkyně Sara Hosey, které však nedávno lékaři diagnostikovali myasthenia gravis (MG), což je velmi vzácné neurologické onemocnění projevující se slabostí a rychlou únavou svalů celého těla.

Sara Hosey běhá už od vysoké školy. Pravidelně se účastnila běhů na 5 kilometrů i několika půlmaratonů. Běh se stal neodmyslitelnou součástí jejího života a zároveň lékem na různé neduhy. Když zažila těžký den v práci nebo nemohla usnout, šla si prostě zaběhat.

Jednoho letního dne během večeře s rodinou začala nekontrolovatelně mumlat. „Poslední týdny jsem se cítila velice unavená a dávala jsem to za vinu stresu, který jsem tou dobou v práci zažívala,“ vzpomíná Sara. „Další večer jsem sotva zvládla sežvýkat jídlo a začala blekotat, což se mi za poslední dva týdny stalo už potřetí. Nakonec jsem se rozhodla zajít do nemocnice,“ dodává Sara.

Ani po celé řadě testů včetně CT a MRI stále lékaři nemohli zjistit, co je špatně. Sara se cítila velmi bezmocná a rozhodla se proto obrátit na jedinou věc, která jí vždy pomohla. Začala se tedy soustředit jen na běh. Zapsala se na půlmaraton United Airlines v New Yorku. Měl to být její čtvrtý závod v této vzdálenosti. „Chtěla jsem opět zažít ten pocit, že mám nad něčím moc a věděla jsem, že běh mi v tom pomůže,“ dodává Hosey.

Čtěte také: Sbíral jedno zlato za druhým. Pak ale maratonská hvězda náhle zemřela

Sara chtěla dodržet slib, který sama sobě dala a půlmaraton v New Yorku nakonec zdárně dokončila. „Byl to ten nejtěžší běh, který jsem kdy zažila,“ říká Hosey. Po cestě sípala, plíce ji bolely, a jakmile překročila cílovou pásku, dala se do pláče. Byl to pro ni obrovský úspěch, protože její tělo celou dobu pracovalo proti ní. „Byla jsem na sebe pyšná za to, že jsem splnila cíl a všechny emoce, které jsem v sobě držela, jsem nechala proudit ven,“ neskrývá Sara nadšení.

Její diagnóza ale stále nechává spoustu nezodpovězených otázek. Jak bude tato nemoc dlouhodobě ovlivňovat její pohyb? Plán Sary je každopádně jasný. Bude běhat, dokud to bude možné. „Je snadné považovat některé věci za samozřejmost. Jakmile je ale ztratíte, začnete si jich neskutečně vážit,“ pokračuje Sara a doufá, že její příběh pomůže zvýšit povědomí o MG a povzbudí lidi, aby zůstali aktivní a pokračovali v pohybu. Nikdy totiž nevíte, co se může stát.



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..