Candy Grangerové se podařilo splnit časový limit a kvalifikovat se na Bostonský maraton. Jeho pravidla ale stanovují, že každému účastníkovi musí být minimálně 18 let. To se týká i duo týmů, které tvoří běžec, který před sebou v přizpůsobeném závodním invalidním vozíku tlačí tělesně postiženého člověka. Žena, která běhá se svým postiženým desetiletým synem, se toto pravidlo snaží změnit.
Nominace na Bostonský maraton
Když se Candy Grangerová zúčastnila maratonu Big Cottonwood, měla za cíl se na poslední kvalifikovat na Bostonský maraton. Svého cíle dosáhla i přes to, že před sebou tlačila vozík se svým desetiletým synem Samem. Ten trpí vzácnou neurogenní poruchu zvanou Angelmanův syndrom. Candy Grangerová s ním běhá už od jeho 3 let, protože je to podle jejích slov něco, co jim oběma dělá radost. Navíc to pomáhá zvyšovat povědomí o onemocnění, kterým Sam trpí. Když nadešel čas se zaregistrovat na Bostonský maraton v kategorii duo týmů, Candy Grangerová s překvapením zjistila, že to není možné. Pravidla závodu určují, že minimální věk každého závodníka, je 18 let. Dokonce i fyzicky postiženého ve speciální kategorii
Zbytečně přísná pravidla?
Candy Grangerová se obrátila na Bostonskou atletickou asociaci, ale změny se jí nepodařilo dosáhnout. Podle oficiálního vyjádření asociace: „Pravidla Bostonského maratonu pro účast všech sportovců – bez ohledu na kategorii nebo postižení – stanoví, že účastníkům musí být v den závodu minimálně 18 let.“ Mluvčí asociace dále uvedl, že tato pravidla jsou zavedena tak, aby zajistila bezpečnost a spravedlnost v rámci celé akce. Naopak na sociálních sítích má Candy Grangerová velkou skupinu sympatizantů, kteří se sdružují pod hashtagem #LetSamRace.
Zázrak jménem Desiree Linden. Co jí pomohlo vyhrát Bostonský maraton
Zatím se tedy zdá, že se pravidla nezmění, ale to aktivní matku tří dětí zjevně nezastaví ve snaze změnit věci do budoucna. Jak uvedla do médií: „Když běžím se Samem, je to velmi silný zážitek. Nejen pro něj a pro mě, ale pro všechny na trati. Granger také vidí striktní pravidla jako problém rovnoprávnosti. Uvádí, že na Bostonském maratonu je v kategorii duo týmů deset dvojic a v loňském roce jen dvě z nich byly tvořeny ženami.
Pravidlo, které bylo ustanoveno v sedmdesátých letech, kdy se poprvé začaly zavádět kvalifikační normy, podporuje i běžec Dick Hoyt. Se svým postiženým synem Rickem byli prvním duo týmem, který v roce 1981 běžel Bostonský maraton. „Mému synovi Rickovi bylo 19 let, když jsme spolu běželi náš první společný Bostonský maraton, a žádný sportovec na invalidním vozíku nebyl tehdy ani nikdy poté mladší 18 let,“ řekl Dick Hoyt. Bostonský maraton je podle něj velmi posvátný závod, a proto respektuje rozhodnutí Bostonské atletické asociace zachovat věkovou hranici 18 let pro všechny zúčastněné sportovce.
Sbíral jedno zlato za druhým. Pak ale maratonská hvězda náhle zemřela
Individuální přístup k postiženým sportovcům
Ne všechny maratony mají podobně tvrdá pravidla ohledně věkové hranice závodníků. Například velký maraton v Cottonwoodu v Salt Lake City, kde se Grangerová se svým synem kvalifikovala na Bostonský maraton, umožňuje účast vozíčkářů v jakémkoli věku. Dalším benevolentnějším závodem je například Tucsonův maraton, který nemá žádná věková omezení. Také v případě Chicagského maratonu, který patří mezi největší národní běžecké události, je minimální věk 16 let. Závodníci, kteří jsou tlačeni na invalidním vozíku, jsou považováni za účastníky závodu a musí dodržovat stejná pravidla jako jednotlivci. Chicagský maraton ale zároveň umožňuje účastníkům ve všech kategoriích žádat o výjimku. Pokud vysvětlí svou situaci, organizátoři zváží všechny okolnosti.
David Slomkowski, zakladatel a výkonný ředitel Athletes Serving Athletes (ASA), první národní organizace zabývající se účastí postižených sportovců na běžeckých událostech, rozhodně sympatizuje s Candy Granger. Podle jeho slov patří se svým synem do skupiny lidí, kteří musí každý den bojovat za spoustu věcí. Nicméně připouští, že sportovci se musejí řídit pravidly daného závodu a respektovat rozhodnutí organizátorů. Candy Grangerová je přesto odhodlaná bojovat za svou věc a bude se dál snažit, aby v blízké budoucnosti mohla se svým synem Samem v kočárku Bostonský maraton běžet.
Ohodnoťte tento článek:
