Zatímco na zápis do Guinessovy knihy rekordů Jennifer stále čeká, už se připravuje na další životní zkoušku v podobě ultramaratonu.
Čekala poslední místo
O maratonu přemýšlela Jennifer už dlouho, ale nikdy si nemyslela, že se její sen skutečně splní. Do té doby se zúčastnila pouze závodu na 5 kilometrů a najednou dokázala uběhnout maximálně 13 kilometrů. Přesto se k maratonu nakonec odhodlala. Se svými 157 kilogramy v žádném případě nečekala, že závod dokončí s tak skvělým časem. Jejím cílem bylo pouze maraton dokončit.
Začátky byly těžké
Dokončení maratonu pro ni hodně znamenalo. Závod pro ni byl velkou výzvou na cestě k lepšímu zdraví. Po nehodě zápasila několik let se svou váhou, která dosáhla svého maxima při 172 kilogramech.
„Po zranění v červenci 2013 jsem absolvovala dvě operace a nemohla celé 3 měsíce chodit. Tehdy jsem si uvědomila, že jsem svůj život brala jako samozřejmost. Po čtvrt roce nicnedělání jsem hodně přibrala, a proto jsem se rozhodla, že začnu pravidelně chodit a běhat 5kilometrové tratě,“ přiznává Jennifer.
První pokusy o sport byly těžké. Chtěla chodit rychleji, ale její tělo jí to nedovolilo. Svých prvních 5 kilometrů šla celých 90 minut, ale zvládla to. A při každé další procházce se její časy zlepšovaly. Nakonec dokázala začlenit do chůze i občasný běh.
Podpora rodiny měla velký význam
Její největší milník přišel v roce 2018, kdy na 5 kilometrech překonala hranici jedné hodiny. Nejvíce ji motivoval dopad, který měla na ostatní lidi. Podařilo se jí inspirovat další osoby s nadváhou, kteří se díky ní také pustily do běhání. Navíc přiměla některé členy rodiny, aby se k ní s běháním připojili.
Obzvlášť oceňuje podporu svého tatínka. „Můj táta mě v běhání vždy podporoval,“ přiznala Jennifer. „Vždy mi říkal, že dokážu vše, co si usmyslím. A pokud se rozhodnu, že uběhnu maraton, tak udělá cokoliv pro to, aby se na mě mohl během závodu dívat a fandit mi. Slíbila jsem mu, že jednou maraton uběhnu.“
Bylo však těžké najít ten pravý maraton. Většina z nich totiž vyžadovala čas kolem 7 hodin, který by Jennifer nebyla schopná splnit. Naštěstí našla závod, který se měl odehrávat velmi blízko jejího domu v Quad Cities: pátý den seriálu Mainly Marathons Heartland v Clintonu v Iowě. Plánovat ho začala už rok dopředu.
Zázrak jménem Desiree Linden. Co jí pomohlo vyhrát Bostonský maraton
Pokoření rekordu bylo v plánu od začátku
Maratonu se nechtěla zúčastnit jen kvůli sobě. Chtěla běžet pro každého, kdo nemůže, a především pro ty, které limituje jejich váha. K závodu se upsala v době, kdy vážila 172 kg. Ihned po registraci oslovila Guiness World Records, aby zjistila, zda může sesadit dosavadního držitele rekordu z května 2017, který v době uběhnutí maratonu vážil necelých 131 kilogramů.
Chtěla běžet pro svého otce
Jakmile získala schválení, že se může o dosáhnutí rekordu pokusit, začalo odpočítávání do startu závodu. Čekal ji však velmi těžký rok. V září nečekaně zemřel její otec na infarkt. Jennifer se s touto ztrátou vyrovnávala velmi špatně patně, ale použila ji jako motivaci k tomu, aby splnila slib, který svému otci dala.
Jennifer se ocitla 11. července ve 4 hodiny ráno na startovní čáře. Byla obklopená 80 běžci plnými energie a nadšení. Jennifer se však tak sebevědomá necítila. Její trénink na maraton neprobíhal přesně podle původního plánu. „Proč to vlastně dělám? Nejsem blázen? Problesklo mi hlavou před startem závodu,“ přiznává Jennifer.
Trénink na půlmaraton pomohl ženě se vypořádat se vzácným onemocněním svalů
Tyto myšlenky naštěstí ustoupily, jakmile závod začal. Maraton se skládal z 12 kol. Jennifer odstartovala v zadní linii a každé kolo ji trvalo v průměru 21 – 22 minut. Až do 27. kilometru byla konzistentní, poté začala zpomalovat a dostala strach. „Než jsem se dostala na 32. kilometr, nebyla jsem si jistá, zda to zvládnu,“ říká Jennifer. „Bolely mě nohy, měla jsem puchýře a nevěděla jsem, jestli mám dál pokračovat. Ale pak jsem si vzpomněla na svého otce. Ukázal mi, že zvládnu cokoliv, co budu chtít. Vzhlédla jsem k několika oblakům na obloze a věděla jsem, že se na mě dívá. Nemohla jsem ho zklamat.“
I přes pochyby ostatních maraton dokončila
Pro Jennifer i ostatní běžce bylo nejtěžších posledních 10 kilometrů. Když při 12. kolu proběhla poslední zatáčkou a před sebou uviděla cílovou čáru, vyrazila do cíle. „Na konci závodu musíte zazvonit,“ vysvětluje Jennifer. „Byla jsem tak unavená, že jsem toho vůbec nebyla schopná. Když se mi to nakonec povedlo, byla jsem nadšená. Tolik lidí, které znám, o mně pochybovalo, a já jsem to i přesto zvládla.“
Cílový čas Jennifer činil 11:50:36. Během trénování na maraton zhubla na 157 kilo. Při proběhnutí cílovou čárou nejenže uběhla svůj první maraton v životě, ale také se neoficiálně stala nejtěžší ženou, která kdy maraton dokončila. Přestože záznam není oficiální, dokud není ověřený Guinessem, Jennifer hned po závodu shromáždila veškeré důkazy – videa, prohlášení svědků, počáteční a koncovou hmotnost i kontaktní údaje ředitele závodu – a připravuje se na jejich odeslání k ověření.
Maratonský úspěch pro Jennifer v žádném případě neznamená konec. Stále touží inspirovat lidi s vyšší hmotností k závodění. Během maratonu navíc zjistila, že ultra maraton je jen o pár kilometrů delší. A tak se začala chystat na závod se startem v roce 2020. „Chci být vzorem, který lidem dodává kuráž k pohybu. Když jsem to zvládla já, zvládne to každý,“ povzbuzuje Jennifer.
Ohodnoťte tento článek:
