Příběh profesionální běžkyně Tiny Muir: Zdraví je přednější než běh

Profesionální běžkyně Tina Muir je zdravá osmadvacetiletá žena, která zbožňuje běhání. Nikdy jí nevadily ani fádní povinnosti s ním spojené. Každý týden se nechat zvážit, změřit krevní tlak a den co den si hlídat jídelníček. Trápila ji jen jediná otázka, když se jí lékaři zeptali, kdy měla poslední menstruaci. Ona už to totiž přestala počítat. Po devíti letech se rozhodla, že kariéru ukončí a získá zpátky své tělo. Přečtěte si zpověď profesionální běžkyně.

Příliš vysoká cena

Když se lékaři zeptali profesionální běžkyně Tiny Muir na poslední menstruaci, říkala, že neví. Ve skutečnosti to ale věděla velmi dobře. Poslední přirozenou menstruaci měla naposledy v roce 2007 a následující dva roky ji uměle vyvolávala hormony. Nakonec se rozhodla, že své tělo nebude dál zatěžovat léky a smířila se s tím, že nemenstruuje. Lékaři ji uklidňovali slovy, že je to normální. Ona však někde v hloubi duše věděla, že to není zdravé ani správné. Uvědomovala si, že se jedná o přirozenou obranu jejího vlastního těla, které bylo příliš přetížené, aby zvládlo těhotenství. Ve snaze samo sebe chránit, zastavilo pravidelné měsíční cykly.

Přírodě neporučíš

Lékaři Tině Muir vysvětlili, co se vlastně s jejím tělem děje. Jedná se o pudovou ochranu organismu, která se vyvinula během evoluce. Tělo profesionální běžkyně žije v neustálém strachu, že je nuceno utíkat před predátorem. A když zrovna neběží, snaží se samo sebe opravovat po náročných trénincích a závodech. Jednoduše řečeno nemá zásoby ani energii, aby zvládlo těhotenství a péči o dítě.

U profesionální běžkyně to lékaři, podobně jako u jiných elitních sportovkyň, nepovažovali za nic neobvyklého. Je to prostě riziko povolání. Pokud se chce člověk dostat na vrchol a reprezentovat ve sportu svou zemi, musí tomu něco obětovat. Navíc samotná Tina Muir byla na vážkách, jestli chce svou kariéru obětovat mateřství. Na jednu stranu byla ráda, že nemusí každý měsíc zažívat žádné křeče, nepříjemné nehody nebo PMS. Na druhou stranu cítila vinu, že svému tělu nakládá tolik zátěže, že nedokáže ani správně fungovat.

Osamělost profesionální běžkyně

Tina sama sebe vždy považovala za upřímnou a otevřenou osobu. Díky svému zdravotnímu stavu se ale začala cítit jako poškozené zboží a styděla se sama za sebe. Svůj skutečný stav přede všemi tajila, protože se bála, že si bude její okolí myslet, že má anorexii. Pravdu znal jen její manžel a nejbližší rodina. Když se se svými pochybami svěřila lékaři, smetl je ze stolu tím, že je to jen kvůli běhání. V tu chvíli si Tina Muir uvědomila, že jediné, co tedy musí udělat, je přestat běhat. Jenže u profesionální běžkyně, která reprezentuje Velkou Británii, se to snadněji řekne, než udělá. Po devítiletém vnitřním boji a pochybnostech se ale nakonec rozhodla. Přestala běhat.

Konec na vrcholu kariéry

Definitivní rozhodnutí padlo, když se Tina Muir připravovala na maraton v Londýně. Ukončit kariéru profesionální běžkyně nebylo jednoduché, a tak se Tina rozhodla pro pauzu, která se může protáhnout na neurčito. Hlavním cílem přestal být čas, za který uběhne maraton. Nově se jím stalo vlastní tělo a zdraví. Ve chvíli, kdy Tina přestala běhat, si s údivem uvědomila, že už pro ni není sport prioritou. Díky tomu se vnitřně osvobodila a našla v sobě sílu se svým problémem veřejně vystoupit. S překvapením totiž zjistila, kolik sportovkyň má stejný problém jako ona.

Sněz, kolik můžeš

Po ukončení kariéry profesionální běžkyně nečekala Tinu na obzoru cílová páska, ale kila, která musela nabrat. Před Tinou se otevřela cesta, během které měla zjistit, jaké škody na svém těle napáchala při dlouholetém tvrdém tréninku. Netušila, jak dlouho bude trvat, než se její tělo zotaví, a jakým způsobem se promění. Na jednu stranu najednou mohla jíst, co a kdy se jí zachtělo. Na druhou stranu musela sledovat, jak se její vytrénované tělo mění a svaly se pomalu proměňují v tuk. Podle jejího vyjádření to bylo doslova děsivé. Postupně si ale začala zvykat na nového člověka při pohledu do zrcadla. Konečně se cítila zdravá, nabitá energií a plná života.

Tina byla nakonec se svým tělem natolik spokojená, že na svém Instaramu zveřejnila srovnávací fotku, na které je vyfocená předtím, než zaběhla svůj nejlepší čas na maratonu, a současnou, na které má o několik kilo navíc. Nejprve se bála negativních reakcí, ale nakonec byla překvapená, kolik pozitivních reakcí fotka získala. Stovky lidí jí v komentářích děkovaly, že jim ukázala, jak je možné nechat věci být, a že je v pořádku nebýt dokonalý. Svůj příběh Tina uzavírá tím, že sice ztratila identitu jako profesionální běžkyně, ale její úspěchy jí někdo nevezme. Nyní se před ní otvírá nová cesta, na které musí zjistit, kdo ve skutečnosti je, když neběhá.